Muž, který sází borovici blatku - Aleš Palán - diskuze

Umění se dá najít na nečekaných místech. 
František má pomalovaný celý dům včetně branky a plotu. Vlasta žije ve starém domě a z jeho oken kreslí fáze měsíce, na vylisované listy maluje znaky měst a starými papíry, kam před půlstoletím zaznamenala příběhy vymyšlené rodiny, zatápí v kamnech. Pavel má vymyšlenou celou soustavu zemí, kreslí pro ně budovy i krajinu, dlouhá desetiletí zaznamenává počasí a ve volné krajině sází borovice. Lorenzo maluje výhradně vlaky, trolejbusy a tramvaje, má je na teniskách a prý i na trenýrkách. Všichni malují, protože musí. Tvoří art brut nebo konceptuální projekty, přestože mnozí ani netuší, že něco takového vůbec existuje. Jsou v tom sami, a proto je jejich dílo jedinečné a nezaměnitelné. A jejich příběhy? Ty jsou ještě silnější. Spisovatel a publicista Aleš Palán navazuje na své úspěšné knihy o samotářích či městských robinsonech — tentokrát se vydal do ateliérů, dílen a kutlochů a vyzpovídal sedm lidí, pro něž mezi životem a tvorbou není příliš velký rozdíl. 
–––
Vítěz ceny Magnesia Litera za publicistiku 2017 a 2020
Člověk se cítí tak strašně sám, že chce slyšet nějaká slova, tak jsem si povídal sám se sebou nebo s ďáblem. Napůl jsem ho slyšel, napůl vnímal myšlenkově, takový průnik, jako bych si povídal a hlasy mi odpovídaly, prostě mešuge. Ne
více informací a parametry