Zahrada - Petra Dvořáková - diskuze

Jak žít, když člověk dostane do vínku dar, o který nestojí? 
Stará neobývaná vila se zanedbanou zahradou. A jedna velká životní prohra. Pětatřicetiletý Jaroslav se vrací do domu svého dětství ve chvíli životního zlomu. Po zpackané církevní „kariéře“ hodlá začít znova, poprvé sám za sebe. Snad s trochou naděje, ale především s pocitem vyhoření a cizoty vůči všemu a všem. Jediným útočištěm se mu stává zanedbaná zahrada a práce v ní. V samotě mezi stromy, keři a květinami se pokouší vtisknout svému životu ještě nějaký smysl. Postupně poznává sousedy a i díky tomu začíná svému osudovému odcizení přicházet na kloub. Nahlédnutí sebe sama je děsivější, než si kdy dovedl připustit. Najde se aspoň někdo, kdo mu porozumí a podá ruku? Kudy vede hranice mezi odmítnutím a přijetím nepřijatelného? Existuje cesta z této temné noci? 
Od autorky bestsellerů Dědina, Chirurg a Vrány 
–––
Příběh, který otestuje čtenářovu toleranci, empatii i ochotu přemýšlet a „důvěřovat“ ve věcech zdánlivě neakceptovatelných. Snad poprvé se v české literatuře citlivým a nebulvárním způsobem rozkrývá jedno z nejtabuizovanějších intimních témat.— redakce nakladatelství Host 
Možná zkoumám spíš i tu hranici mezi tím, kdy člověk „má“ slabinu a kdy je ta slabina přímo součástí jeho já. Ve V
více informací a parametry