Vašinkovy básničky

Po takřka stoletém váhání, jestli si mám či nemám vydat své napůl celoživotní "dílo”, jsem se nakonec přece jen odhodlal, v podstatě přinucen herci, a hlavně herečkami našeho Krytového divadla Orfeus, kteří mi vydali mé verše tiskem v počtu 1 kus před čtyřmi léty k narozeninám, a hlavně pak Janem Kadubcem, učitelem na penzi, severomoravským podivínem, mudrcem a výtvarníkem s nímž mne svedl osud dohromady, sice čirou náhodou, ale zato trvale. Ten se se mnou moc nepáral, dostal jsem to od něj příkazem, že mi to prostě vydá. I když později od svého úmyslu ustoupil. Ostruhy mi ale nasadil hlavně Miroslav Huptych svými skvělými fotomontážemi rodu koláží. Nakonec se do vydání účinně zapojil jeden z návštěvníků našeho divadla, pan Vlček. A osud mi z nebe poslal dceru mé zemřelé brněnské sestřenice, která to všechno zrealizovala svým grafickým dohledem.Stejně zmatená jako její geneze je i sama knížka, shrnující na jednu kopu básně rozličných žánrů, různého časového rozpětí i rozličných kvalit. Ale co bych asi vyřadil z básnické sbírky, zde ponechávám, takže svojí strukturou to nakonec vytváří do jisté míry jakýsi lyrický deník mého života. Radostí i neradostí, provokací, s něžnou i neněžnou lyrikou na straně jedné a veršů, které by mohly být pokládány za pornografii, postrádajíce vtip, na straně druhé.Svoji poezii beru napůl vážně a napůl
více informací