Upanišady

Skvost světové literatury, nejvýznamnější a filosofické posvátné texty staré Indie (8.-3. stol. př. n. l.), svým kulturním významem srovnatelné s biblí. Základní texty hinduismu, jógy a indické filosofie i východisko buddhismu. Třináct starých indických posvátných textů - nejstarší a hlavní upanišady Brhadáranjaka, Čhándógja, Aitaréja, Taittiríja, Kaušítakí, Íšá, Katha, Kéna, Mundaka, Prašna, Mándúkja, Švétašvatara a Maitrajaní - ze sanskrtských originálů přeložil indolog Dušan Zbavitel, jenž texty doprovodil i podrobnými poznámkami na základě starých komentářů (mj. Šankary ad. myslitelů) i moderních indických a západních badatelů či překladatelů. Za překlad tohoto díla obdržel Státní cenu. Krátké období zhruba pěti set let v 8.-3. stol. př. n. l, kdy nejstarší upanišady vznikaly, považují současní filosofové za "osovou dobu lidských dějin" (Jaspers), protože tehdy se zformovaly základy světového myšlení, jak jej známe prakticky až do současnosti. V té době totiž žili nejvýznamnější řečtí filosofové i izraelští proroci, perský Zarathuštra, upanišadoví myslitelé, Buddha, Lao-c' i Konfucius. Starověcí indičtí mudrci, ršiové, hledali vyšší moudrost, než jsou pouhé světské znalosti. Zatímco ranější védské texty se soustřeďovaly na spojení mezi rituálem a vesmírnými sférami, zájem upanišadových myslitelů se přesunul na lidskou
více informací a parametry