Slepé skvrny v literárních překladech z/do češtiny

Kolektivní monografie Slepé skvrny v literárních překladech z/do češtiny je věnována problematice „míst nepřeložitelnosti“. Autorský kolektiv sestává z literárních historiků, teoretiků a kritiků, estetiků a lingvistů, jež mají současně i přímou zkušenost s překlady beletristických i odborných textů, a to z/do češtiny do/z desítky různých jazyků. Autoři se zamýšlejí nad tím, proč jsme i přes sebelepší znalost obou jazyků stále znovu při překládání vystavováni velmi konkrétním otázkám a nutnosti hledat jejich řešení, jako například: Jak v cílovém jazyce odstínit diference ve výchozím jazyce, které cílový jazyk „nezná“? Co si počít s ustálenými formulacemi či narážkami převzatými z už dávno zapomenutých filmů, výroků politiků či nejrůznějších kuriózních dějinných událostí, jež výchozí jazyk uchoval? Jak převést historickou zkušenost promítající se do jazykového vyjádření, je-li zcela odlišná od zkušeností uživatelů cílového jazyka? Jak „zviditelnit“ v cílovém jazyce místa, která tento jazyk nedokáže „vidět“?Jazyk je neodmyslitelně spjat s kulturou, dějinami a způsobem uvažování lidí, kteří jej užívali a užívají, a míra znalosti jazyka je závislá na míře znalostí dějin a myšlení uživatelů daného jazyka. „Slepé skvrny“ tak nedokáže odstranit žádný sebeobsáhlejší slovník, neboť žádný takový, jen
více informací a parametry