Sláva Vorlová

Předností knižního pojednání životaběhu náchodské rodačky Slávy Vorlové (1894–1973), jedné z mála mezinárodně úspěšných českých žen-skladatelek, v kompozici žačky Vítězslava Nováka a Jaroslava Řídkého, je úplnost a pečlivost, s níž hudební publicistka Anna Šerých zachycuje umělkynin tvůrčí vývoj i mimořádně pohnutý lidský osud. V květnu 1945 se Sláva stala svědkem popravy svého muže Rudolfa jednotkou SS. Po nástupu komunistů k moci čelila potupnému ožebračení a režimní šikaně, a zatímco platila statisícové daně z poctivě nabytého předválečného majetku (na nějž se pravidelně sápali stalinističtí mocipáni), pokorně žádala o stokorunové tvůrčí odměny ideologií promořené svazové orgány. Autorka měla k dispozici puntičkářsky podrobné skladatelčiny deníky, což knize dodává pel autenticity téměř dokumentární. Milovníkům hudby poskytuje historicko-estetický vhled textu cosi jako „aplikované dějiny české kultury a společnosti 20. století". Dozvědí se, že pilná Sláva Vorlová a její muž rychle zbohatli, provozovavše čtvero malých obchodů s klobouky a výrobnu, a že se z jejich opulentní a stylově brilantní barrandovské vily stalo počátkem 30. let na celých patnáct sezon vyhledávané centrum domácího provozování soudobé hudby za účasti nejlesklejších tvůrčích osobností své doby. S nástupem „lidově demokratického" režimu uměl
více informací a parametry