Sí, vole! - Vandráci Vagamundos - diskuze

Jsme Tři. Don Juan, Comandante a Zorro. To podstatné máme společné, ale jinak jsme každý úplně jiná duše.
Rozhodli jsme se vydat na dlouhou cestu za indiánama a projet na vlastních motorkách celou Střední Ameriku, z Panamy až do Mexika. Celé ty tři měsíce na cestě jsme si poctivě denně, každý sám, psali svůj osobní deník. Tam jsme zaznamenávali příběhy, které jsme ten den společně prožili, ale i příběhy jen ty naše, o kterých jsme vědeli jen my.
Když jsme se vrátili, pustili jsme se do sestavení knihy o naší cestě. A to s použitím těch našich, jenom našich, deníků! To znamenalo svoje naškrábaný deníky přepsat a poslat editorce Markétě, která si s nimi měla nějak poradit. A neměla to s námi jednoduchý:
“...já četla, vstřebávala a pak stříhala, prohazovala a sešívala.. a žasla. Někdy popisovali doslova totéž, někdy na sebe navazovali, jakoby si četli myšlenky. Jindy si naprosto protiřečili. Střídavě mě okouzlovali a občas mi i lezli na nervy. Byla jsem dojatá a někdy mi bylo líto, že to, co si píšou do deníčku, víc neříkali osobně...”
Když jsme napsanou knihu dostali k autorizaci, rázem jsme se Tam ocitli zase zpátky. Jen s něčím navíc. Poprvé jsme se vlastně dozvěděli, co měli v hlavě ti další dva a nahlédli tak hlouběji do jejich duší. Byl to zvláštní pocit, očišťující. Mnohem hlouběji jsme totiž nahlédli i do sebe s
více informací a parametry