Mobilisace 1938 - Upravené vydání - kolektiv autorů - diskuze

Období takzvané sudetské krize roku 1938 vnímáme jako okamžiky prohry, potupy a zrady. To je ale jen jeden úhel pohledu, ten, který reflektuje konečný výčet ztrát. Ztrát územních, hospodářských, lidských i morálních. Pokud budeme pozorněji vnímat vše, co událostem předcházelo, vznikne komplexnější obrázek o tehdejší situaci. A zároveň zjistíme, že máme být na co hrdí.

Ač se ve druhé polovině 30. let Československo ještě vzpamatovávalo z následků světové hospodářské krize, prokázalo ohromnou sílu. Ta tkvěla v odhodlání drtivé většiny Čechů, Slováků i Rusínů a části německé populace vzdorovat doslova měsíc co měsíc sílící nacistické mašinérii, kvůli které byl v Evropě opět ve vzduchu cítit střelný prach. Rozbuškou mělo být Československo a jeho německá menšina, která se z valné většiny přihlásila k velkoněmeckým myšlenkám a k nacistické ideologii. Mladá republika měla být rozcupována. Čechoslováci byli ochotní k velkým ústupkům, zároveň ale budovali moderní armádu opřenou o pevnostní linie, dodnes nejhmatatelnější symbol tehdejší houževnatosti. Vyvrcholením několika let příprav byla zářijová mobilizace roku 1938. Její průběh prokázal, že československý národ byl připravený za svou svobodu bojovat. Jenže zůstal sám. Francie a Velká Británie s politikou appeasementu ustupovaly výhrůžkám Adolfa Hitlera a uvěřily
více informací a parametry