Karel Brožek

Karel Brožek náležel k legendární skupině absolventů nově zřízené Katedry loutkářství DAMU přelomu 50. a 60. let - společně s Jurajem Herzem, Jiřím Srncem, Janem Švankmajerem ad. V roce 1959 stál na jevišti vedle Jiřího Suchého v Člověku z půdy - ve vůbec první inscenaci nového divadla Semafor. Stál o zrodu černého divadla, na vrcholu 60. let působil v Laterně magice, kde mj. spolupracoval s bratry Alfrédem a Emilem Radokovými. V počátku normalizace se uchýlil k loutkovému divadlu, pracoval na všech našich loutkových scénách, zásadním způsobem přispěl k profilaci plzeňské Alfy a po listopadu 1989 kladenského Lampionu, kde byl také 15 let ředitelem. Jeho rekordní inscenací se stal loutkový Don Giovanni pod hlavičkou Národního divadla marionet v Říši loutek. Od roku 1991 dosáhlo toto nastudování na 5 500 repríz, bylo uvedeno na 80 místech Evropy, Afriky a Asie a dosud jej vyhledalo více než 700 000 diváků…

Vytvořil také 35 inscenací na všech profesionálních loutkových scénách na Slovensku a je proto považován za patrona moderního slovenského loutkového divadla, kterému nezištně sloužil kontinuálně od 60. let. Jeho průzkum práce herce a loutky jej také často zaváděl mezi činoherce, opakovaně a naposledy v Klicperově divadle v Hradci Králové, kde se vedle jeho evergreenu Balady pro banditu dosud hraje i jeho poslední úspěšný opus - Erbenova Kytice -, jejíž
více informací a parametry