Věštění z noční oblohy částečně zakryté mraky. Role fotografie v postmediální době

I když umělecká, stejně jako jakákoliv jiná fotografie už dávno není specifickým, snadno definovatelným médiem, stále snad zůstává citlivou deskou zobrazující identity současného světa. Otázka, jaká je její role poté, co ji adoptoval internet a sociální sítě, však zaměstnává nejen současné teoretiky, ale především řadu umělců samotných. Multiplicita, manipulovatelnost a všudypřítomnost digitálního obrazu poskytují takřka neomezené možnosti a oscilování mezi reprezentací a participací, autentickým a posthumánním, pohyblivým a statickým a dalšími rozhraními nastoluje celou řadu témat a zpětných reflexí média. V reakci na živelný proces fragmentace svébytného uměleckého média do sdílené, autonomně jednající komunikační sítě můžeme v tvorbě umělců, vycházejících z fotografických principů, sledovat různé reflexívní přístupy: Obrat k materialitě a organickým tvarům, hmatovým a jiným smyslovým aspektům, k singularitě díla, k abstraktním formám, k akcentování sociálních či psychologických funkcí média… Škála všech přístupů je těžko uchopitelná jinak než metaforicky – třeba představou rozpínajícího se vesmíru. Vyslali jsme do něj klíčové slovo „postmediální fotografie“. Ukázalo se několik pozoruhodných objektů, myšlenek a postřehů, které předkládáme tak, jak jsme je našli: prostřednictvím odpovědí od desítky teoretiků n
více informací a parametry