Velká láska

Za dveřmi kanceláře sebou sekl. Lékař zkonstatoval, že šlo o běžnou slabost. To se stává, nikdo neví, kdy a proč. Náhodou? Smutně se na lékaře podíval: "Myslím, že mě řídí na dálku. Neumím to dobře popsat, oni nechtějí být dobře popsaní. Kdykoliv mě vypnou a není vyloučené, že mě po příštím vypnutí už nezapnou. Někdy vůbec necítíme, že jsme řízeni zvenčí, ani já to necítím pokaždé, ale to, že něco necítím, mě neoklame! Dokud tamti potřebují moji mysl, pokyny přicházejí, ale potom otočí vypínačem a vy to nazvete alzheimer, demence a co já vím jak ještě. Tělo, které patřilo k mysli, uklidí do země, na to jsou rituály. Tradice! Pane doktore, včera jsem viděl film Stoker, hlavní postava v jedné scéně, nevím, proč to bylo v kuchyni, četla Encyklopedii pohřebních rituálů. Povím vám, užitečná četba!" Lékař mu poklepal na rameno: "Říkáte, že s vámi manipulují, ale ve skutečnosti si jen strašně moc přejete, aby s vámi manipulovali. Bojíte se prázdnoty, do které se propadáte, když si uvědomíte, že nad vámi nikdo není. Jak zoufale si přejeme, aby nad námi někdo byl! Aby se ukázalo, že celý ateismus je humbuk! Strach a bludy křečovitě vydáváme za ctnost, za projev pokory, úcty k tradicím, za pravé poznání. Bůh, Bach, luteránství, katolicismus, hodnoty, láry fáry!" "Opravdu mě používají. A netýká se to jen mysli. Když se jim zachce, vyndaj
více informací a parametry