Sůva ze Smrčí (poškozená) - Petr Hošťálek

Sajdkárové závody byly odjakživa nejatraktivnější motocyklovou disciplínou. V době, kdy neexistovaly televizní přenosy, chodilo na motocyklové závody neuvěřitelné množství diváků. A v sajdkárech bylo na co koukat! Lidé obdivovali jejich jezdce, kteří zejména v zatáčkách předváděli nejen výkony svých strojů, ale i doslova akrobatickou obratnost. Padesátá léta po válce byla dobou jejich největšího rozvoje. Závodilo se na tom, co bylo. Na amatérsky upravovaných strojích z předválečných let i na zbytcích z výzbroje poraženého Wehrmachtu. Byla to doba nadšení, kdy se jezdilo ne pro peníze, ale pro radost ze sportovního zápolení. Jednou z výrazných osobností té doby byl Rudolf Sůva. Kluk ze Smrčí nad Železným Brodem, který o sobě tvrdil, že je "nejrychlejším pekařem", když přes týden rozvážel housky v sajdě motorky, se kterou v neděli závodil. Velmi brzy se vypracoval mezi nejlepší. Jezdil nejen rukama, ale hlavně "srdcem" a dobře věděl, že sajdkáry vyžadují nejen dokonal ou souhru, ale především naprostou vzájemnou důvěru jezdce i jeho spolujezdce. Ale to nakonec poznáte z jeho vyprávění sami
více informací