Revue Prostor 121

Nikdy jsme neměli tak detailní znalosti o inteligenci a emocionalitě zvířat, a současně jsme jim nikdy nezpůsobovali tak rozsáhlé utrpení. Číslo v dramaturgii Terezy Vandrovcové, české průkopnice v oblast tzv. animal studies, se pokouší zpochybnit pomyslnou propast mezi zvířaty a lidmi, a dospět tak k příznivější mezidruhové empatii. Na jedné straně se dočtete o možných předpokladech, které tuto propast utvářejí, ať už jde o loveckou mytologii, dominantní křesťanské představy, dějiny kolonizace, zvířecí nadávky nebo strategie živočišného průmyslu. Na straně druhé jim oponují texty o veganské maskulinitě, evolučním přístupu k morálce, mimolidské queer sexualitě, aktivistických záchranách z velkochovů či azylových farmách.
Slyšeli jsme už tolikrát, že zvířata nemají duši, rozum, jazyk, že jsou pouhými stroji, věcmi, které lze vlastnit, že necítí bolest, nemohou hrát divadlo a podobně. Zpravidla jde o projevy druhové nadřazenosti, která nám brání připustit, že každý jiný tvor rozumí věcem, kterým jako lidé nerozumíme, dokáže něco, co my nedokážeme, vnímá vjemy, které nevnímáme, má vlastní zkušenost, perspektivu, příběh. A teprve s tímhle přístupem se jedni od druhých můžeme učit, do čísla přispěli teoretička umění Tereza Špinková, bojovník za práva zvířat Jan Müller, psycholožka Iva Linda Maruščáková, kulturolog
více informací a parametry