Revolver Revue 120 - diskuze

Revue o literatuře a výtvarném umění.
"Když jsem dorazila, rakev byla již otevřena. Vyndala jsem všechny kosti a veškeré zetlelé zbytky těla, všechno to, čemu se říká ostatky; žádná z kostí nebyla zlomena, ale všechny byly od sebe oddělené, a zbytky těla zetlelé. Přesto žebra ještě držela pohromadě, vždy po dvou nebo po třech, takže tvar hrudníku byl uchován. Lebka zůstala naprosto netknutá, ještě pokrytá kůží, ještě pokrytá dosti poškozenou kůží, se spoustou drobných vlásků, tak jemných, že je sotva bylo vidět," psala Vitálie Cuif-Rimbaudová v jednom z dopisů své dceři Isabelle, které publikujeme spolu s jejím listem Stéphanu Mallarméovi - dopisy vybral, přeložil a úvodem opatřil Miloslav Topinka, jehož monografie o Arthuru Rimbaudovi letos vychází v druhém, rozšířeném vydání v Edici RR.

Podstatnou část podzimního čísla tvoří vzpomínky Olgy Stankovičové, pojednávájící o životě s Andrejem Stankovičem, jejich zájmech i práci, lidských i zvířecích přátelích, ale také třeba těch, co na ně v dobách disentu donášeli - o jednom z nich píše: "My jsme ho tehdy brali skoro za svého, protože nás nenapadlo, že by někdo natolik obdařený talentem mohl být taková sebestředná a zlá mrcha. Ono mu to možná ani nedošlo, on byl políben Múzou, jemu Bůh sesílal silné melodie a texty a ostatní lidé byli jen jakýsi hemžící se potěr, který
více informací a parametry