Příchuť smíchu i slz - Nikola Francová - diskuze

Říká se, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Jenže… co když ta řeka nikdy nepřestala téct?
Když se po letech znovu setkají, nejsou to už ti dva naivní lidé, kteří věřili, že cit zmůže všechno. První lásku, tu spalující a slepou, si už odžili. Zůstaly po ní jen jizvy, pár starých fotek a ticho, které trvalo příliš dlouho. Teď jsou starší, unavenější a svět je naučil, že city jsou luxus, který si nemohou dovolit.
Znovu je to k sobě táhne, ale tentokrát je to jiné. Není v tom lehkost, jen potřeba, magnetismus a společná minulost, která je poutá silněji než jakýkoliv slib. Chtějí jeden druhého, ale oba znají pravidla hry: žádná velká slova, žádné plány, žádná falešná naděje.
Vědí jedno – tomuhle vztahu se nesmí říkat láska. Protože láska je pro ty, kteří ještě věří na šťastné konce. Oni už jen přežívají přítomnost.
Příběh o druhých šancích, které nechutnají po cukrové vatě, ale po dešti a poznání, že některé pouta nejde přetrhnout, i když pro ně už nemáme jméno.
více informací