Právo v umění a umění v právu

Právo a umění spojuje především to, že oboje jsou výsledkem lidské činnosti, jsou reflexí skutečnosti a obě by měly lidský život činit příjemnějším (jedno nastolováním spravedlivého řádu věcí a druhé zprostředkováním estetického zážitku). Umělecké dílo může být zachycením stejných narací, jaké jsou předmětem normativní regulace. Proto může sloužit jako vzor, inspirace i zdroj vysvětlení potřeby a podoby té či oné právní úpravy. Umělecké dílo a činnost umělce jsou však také předmětem právní regulace. Právní normy dílo definují, stanovují režim jeho ochrany a nakládání s ním, poskytuje ochranu umělcům, sankcionuje zásahy do chráněných děl apod. Těmto dvěma možným pohledům na relaci práva a umění odpovídal i program olomoucké konference, který byl rozdělen do dvou sekcí: „právo v umění“ a „umění v právu“. V návaznosti na to je do stejných dvou částí členěn i předkládaný sborník. Příspěvky v první části nabízejí zajímavé pohledy na zobrazování právnického prostředí, právní praxe a otázek právní vědy ve výtvarných, dramatických, filmových a slovesných dílech a věnují se možnostem využití příkladů interakcí mezi právem a uměním v právnickém vzdělávání. Autoři tady pokládají a řeší netradiční otázky. Příkladem uvádíme tyto: Je jednání slavných filmových postav Bruce Willise kvalifikovatelné jako
více informací