Plný batoh pytláckých příběhů IV - diskuze

Měl jsem svého prvního srnečka vyhlédnutého ve Šlahorkách. Vycházel pokaždé ráno a večer ve stejnou hodinu, jako kdyby ho provázkem k mladému bučku uvázal. Byl už tak uvyklý na poklid, že ani moc nedával pozor. Netušil, že ležím nedaleko v trávě, stačilo několik stébel poodhrnout a měl jsem ho na mušce, mohl jsem střílet. Ruce se mi třásly jako při zimnici, muška poskakovala po stromech, po obloze, ne a ne se usadit srnečkovi na komoře. Konečně jsem se vydýchal, získal trochu klidu. Měl jsem srnečka na šedesát kroků. Zadržel jsem dech, jedno oko přimhouřil, prst lehce posunul spoušť - Bááách! Konečně rána zahřměla. Hory si ji podávaly několikerou ozvěnou. Pažba pušky, jak jsem ji držel ledabyle po frajersky, mi málem vyrazila zuby, pořádně mne třískla do ramene. Srneček stal, díval se na mne ... Ani škrábnutý nebyl.

Starý hajný Štěpán Lukašík, kdysi věhlasný pytlák, vypraví dramatické příběhy z malebných Beskyd o pytlácích, hajných, horách, údolích a divoké zvěři, kterou lovil i chránil.
více informací