Pijavice v sukni - Dana Hlavatá - diskuze

„No ale vraťme se k mojí tchýni. Pijavici. Pijavici v sukni. Když tchýně vyrostla, byla silná jako kobra. Jedním hltem dokázala spořádat krávu, kterou pásli na záhumenku. To mi věř. Mě by nikdo nepřesvědčil, že to bylo děvčátko s ručičkama tenkýma jako drátky, které stálo v koutě, dokud ho neposlali klečet na hrách. Moje tchýně se stala dospělou pijavicí jen proto, aby mohla povít mého muže, svého syna Alfonze. A víš, že vzešel z nemanželského svazku? Alfonzův otec zmizel dřív, než by ho zhltla i s naslouchátkem, nebo jak se tomu nadává, naslouchacím přístrojem v uchu. On musel být hluchý, to mi věř. Z toho jejího nakřáplého hlasu chcípaly i kytky v květináči. Abych ti to ale vykreslila ještě obrazněji. Matka mého muže se natolik upnula na toho svého jedináčka, až z něj vychovala malou přísavku. Jenže to jsem já netušila. Řekni, ty jsi věděla, že tvůj muž je prevít, když sis ho brala?“Někdy je to s těmi muži na mrtvici, je slyšet z úst žen, které pomlouvají své partnery v kavárně, v autobuse, v obchodních centrech, kdy jsou ověšené nákupními taškami jako hrozny obsypané bobulemi. Ale ani muži za nimi nezaostávají. Ti sice o něco méně, ale i tak přetřásají situaci doma, kdy od nich chce manželka nebo partnerka nesplnitelné věci, a pokud nechtějí, aby přišli o vlasy a o nervy, udělají, co jim na očích vidí. Ať mají od ženských po
více informací a parametry