Osamělost prvočísel - diskuze

Rozhodnutí uděláme během pár vteřin a jejich důsledky pak neseme po zbytek života. Pravdivost tohoto tvrzení doslova na vlastní kůži otestovali protagonisté románu: Alice a Mattia se v dětství rozhodli špatně… Ona se nechtěla stát závodnicí v lyžování a on nehodlal vzít na oslavu ke spolužákovi svou mentálně postiženou sestru. Během dospívání hledají svoje místo na světě ještě obtížněji než většina jejich vrstevníků. Mohli by je najít jeden vedle druhého, jen kdyby se dokázali přenést přes traumata z minulosti. „Při čtení románu si uvědomíme, že lidé jsou často vězni svého neštěstí a své samoty v podstatě dobrovolně, nebo lépe řečeno, nikoli proto, že by nevěděli, jak z ní ven.“ - Alice Flemrová, https://www.iliteratura.cz/ „Paolo Giordano ve svém debutu pečlivě boří mýtus šťastného a bezstarostného dětství. Pokud se v jeho vyprávění objevují šťastné okamžiky, jsou matné a prchavé a váží se k nejranějším letům protagonistů: vzpomínka na malé rodinné rituály: Alice váže otci kravatu, Mattiův otec fouká svým dětem do tváře, aby je ochladil. To je však příliš málo na to, aby z toho člověk mohl později čerpat sílu a útěchu.“ - Alice Flemrová, https://www.iliteratura.cz/ Paolo Giordano: Osamělost prvočísel | Překlad Alice Flemrová | Čte Anna Kameníková a Petr Uhlík | Režie Jan Herget | Zvuk, střih a mastering Vratislav Hubička
více informací