Mračna na Mauthausenem - Martin Maxmilián L. Janda, Marie Trtíková - diskuze

Před světovými válkami byl Mauthausen krásným malý středověkým městečkem s hradem, přístavem, mlýnem a několika domečky. Po válce se Mauthausen sice rozrostl, ale na druhou stranu úplně zapadl – kultura a vůbec společenský život zde skoro vůbec neexistuje.My však nebudeme předbíhat, opustíme kulturní život v Mauthausenu a vrátíme se zpět k naší cestě. Karel Littloch ve své knize „Mauthausen – lágr smrti“, kterou vydal těsně po válce v červnu 1945 popisuje přesnou cestu po které jsme se vydali i my: „poté co nás transport dovezl až na Mauthausenské nádraží, jsme šli v doprovodu stráží Mauthausenskou ulicí kolem hradu a mlýna na rozcestí, kde byla cedule ukazující doprava s nápisem „K.L.Mauthausen“. Poté zhruba po 2 kilometrech jsme byli nuceni vystoupat k poslednímu civilnímu domu s názvem Frellerhof. Za tímto statkem už byla vidět pevnost Mauthausen. Všude kolem se nacházely ostnaté dráty s nápisy „vstup na vlastní nebezpečí“ – nikdo z místních by sem snad ani dobrovolně nešel, ale my jsme museli.“ Stejně, tak i my jsme šli stejnou stezkou, kudy chodívali vězni do tábora smrti. Řada věcí se zde však za tu dobu změnila. Místo středověkého mlýna je zde řada novostaveb a malých rodinných domečků s několika okolními statky, které zde přežily od konce druhé světové války. Cedule směřující k bývalému koncentračnímu táboru zde už n
více informací