Moje milá smrti - Veronika Hurdová

Smrt mi vstoupila bez varování do cesty a můj život převrátila úplně naruby. A ačkoli zvenku mohla má situace vypadat hrůzostrašně, já uvnitř začala kvést. Nevím, jak se to stalo. A už vůbec si na tom nepřičítám nějakou zásluhu. Probudila se ve mně ale taková jistota, že nemůžu na další cestě životem šlápnout vedle, že jsem začala být naprosto imunní vůči všemu, co naše společnost o smrti tvrdí.
Že smrt je zlá, konečná, nespravedlivá, černá. Já naopak začala vnímat smrt jako láskyplnou, smířlivou, obohacující, pokojnou. A protože se smrt týká každého jednoho z vás, kteří tyto řádky čtete (pokud tedy v dohledné době nevynaleznou umělá těla, do kterých bychom mohli přenést naše vědomí a stali se tak nesmrtelnými kyborgy), cítím silné nutkání zasít mezi lidi semínka debaty o tom, že smrt je ve své přirozenosti nádherná.
Chtěla bych svou zkušeností a prožitky začít smrt zbavovat všech černot, které jsme na ni v naší společnosti navěšeli. Chtěla bych ji vytáhnout z kouta, kam jsme ji postavili, aby na nás tiše a hrozivě čekala. Přála bych si, aby se smrt vrátila zpátky do našich životů. Přála bych si, abychom ji pustili beze strachu přes svůj práh a usadili ji na čestnou židli u našeho stolu.
Jsem z hloubi duše přesvědčená o tom, že smrt do života patří. Vědomí smrti nám má ukazovat, jaký život máme žít. Smíření
více informací a parametry