Máváme ti, dědo - diskuze

Příběh sourozenců Ferdy a Františky nás zve k důležitým chvílím našeho života, které děti umějí a chtějí prožívat se svými dospělými. Umějí se s dědečkem rozloučit velbloudem do kapsy, vzpomínat na něj ve hře, zamávat mu. Chtějí slavit spolu s námi, i když je to slavnost smutná. Nevíme si rady, co s dětmi při loučení, umírání, pohřbívání. Ptáme se: můžeme je vzít k dědovi, když je v nemocnici? Máme je vzít na pohřeb? Neptejme se a nechme je, ať tam vezmou ony nás. Nebo si s nimi aspoň přečtěme tuhle knížku, až nám ji přinesou. Není snadné odpovídat na některé dětské otázky. A pokud je kladou v době, která je i tak pro dospělého emočně náročná, může být pro nás opravdu těžké odpovídat na dětská tázání ohledně toho, kam se poděl dědeček nebo babička, co se s nimi děje, jestli jim není zima a kdy se zase vrátí... Knížka je dobrým způsobem, jak dítě neodbýt, ale poctivě mu odpovědět na jeho obavy a těžkosti - protože právě ty jsou za otázkami skryté, nikoli pouhá dětská zvědavost. A zároveň si pro sebe takové vážné rozhovory usnadnit nad krásnou obrázkovou knížkou, která upřímně i laskavě plyne časem po umření dědečka Tomáše, provede nás loučením u lůžka zemřelého, příjezdem pohřební služby, uložením těla do rakve, chystáním všech záležitostí před pohřbem včetně psaní parte, zařizováním hudby a květin
více informací