Kontexty 6/2022

Už čtvrt století učím studenty základní po­učku, že historie se neopakuje a že si mají dát velký pozor na představu cyklického opakování všech dějů. To se odehrává v přírodě, ale také pokaždé trochu jinak. Kdo by mohl tvrdit, že přicházející podzim nebo zima jsou vždycky stejné?
Přesto se poslední měsíce lze těžko ubránit pocitu, že se určité jevy podobné přízrakům z minulosti vyskytují. Když jsem se onehdy poprvé procházel s historikem Andrejem Borisovičem Zubovem na dvorku brněnské filozofické fakulty, neubránil jsem se myšlence na ruskou emigraci ve dvacátých letech minulého století, kdy po témže dvorku chodil jazykovědec Roman Jakobson a jeho kolegové utíkající před bolševickým terorem.

Léta také vykládám příběh o zániku imperiálních říší, o Británii a jejím postupném opouštění nadvlády nad moři a symbolickém předání moci mladistvým Spojeným státům, o rozpadu osmanské nebo habsburské říše, jejichž slábnoucí moc pohřbila Velká válka. Nyní se ale mohu k impe­riálním tématům znovu vrátit a uvažovat nad tím, zda Rusko není onen imperiální obr na hliněných nohou, který se po nezdařené transformaci let devadesátých pokouší o imperiální comeback, za nímž může následovat totální rozpad a chaos.
Válka na Ukrajině je sice vedena i moderními prostředky včetně raketových systémů a dronů, stejně se ale spíše
více informací a parametry