Konec války na česko-německém pomezí - Český les 1945 - Bohuslav Balcar

V okamžiku, kdy se západní Spojenci na čele se Spojenými státy rozhodli rezignovat na dobytí Berlína a místo toho pootočit směr dalšího útoku svých hlavních sil do prostoru východního Bavorska k izolaci neexistující „virtuální Alpské pevnosti“, údajného „posledního místa německého národního odporu“, bylo zřejmé, že se do bojových plánů velitelství amerických ozbrojených sil dostanou i oblasti bavorské strany Českého lesa a Šumavy, tedy Hornofalckého a Bavorského lesa, severně od veletoku Dunaje. Tímto koridorem se musely americké jednotky probojovat až na území Rakouska, aby tak vytvořily „nárazníkovou zónu“ a znemožnily v té době nejsilnější a nejvíce bojeschopné německé armádní skupině „Střed/Mitte“ její ústup z prostoru Protektorátu Čechy a Morava do oné neexistující, západní Spojence ale stále děsící „Alpské pevnosti“. Za prvními americkými jednotkami, které se velkou rychlostí koridorem prohnaly, se do tohoto prostoru začaly přesunovat další, s úkolem dosáhnout předválečné československo-německé hranice a zesílit takto „sanitární kordón“ k izolaci „Alpské pevnosti“. Tyto jednotky se pak zmocnily horských přechodů v Českém lese a na Šumavě a vstoupily na československé území. Boje na bavorské i české straně těchto pohoří byly posledními boji, které musely jednotky americké armády v závěru války podstoupit. Jejich da
více informací a parametry