Kalmann

Jako rapl a šašek vypátrá víc, než je zdrávo. A to i bez zdravého rozumu… Kalmann Óðinsson z rybářské vísky Raufarhöfn na nejsevernější výspě Islandu má o kolečko víc. Nebo míň, což je mu putna, protože matematiku a celou školu protrpěl a v Kristových letech dál ztělesňuje obecního rapla s tátou bůhvíkde. A místní, co nemíní pocítit sílu jeho vzteku, jeho stav respektují i s hvězdou samozvaného šerifa na klopě. Má taky udržovanou starou mauserovku, chuť najít si ženu a řešit záhady, kterých mu život do cesty nastavěl habaděj. Když jednou na návrší nad vesnicí objeví kaluž krve a hned poté se začne pohřešovat zdejší prachatý hoteliér, je v kulisách arktické běloby zaděláno na černou grotesku s praštěným antihrdinou. Jenže tady cosi smrdí. Že by dobře uleželá krize v zemi, již dávno neuživí pouze turisté? Vraždila tu snad litevská drogová mafie? Anebo žralok, kterého umí Kalmann ulovit a naložit stejně božsky jako jeho milovaný děda? Houby. Policistka Birna i my budeme ještě čubrnět. Značně nespolehlivý šaškovský vypravěč je sice „tam nahoře pomalejší“, zato ví o islandské přírodě víc než kdo jiný. Korrektomundo! „Sympaticky vyšinutá postava je vždy vděčná v tom smyslu, že přitahuje čtenáře, kteří normálně tolik nečtou. (…) Retardů, co si hrají na šerify, máme i v české kotlině dost, ale nikdo z nich bohužel nedokáž
více informací a parametry