Já, Claudius

Dnů padesát tři, deset jar, a Clau-Clau-Clau dostane dar, touhu všech lidí, jeho zmar. Bez přátel, které by měl rád, koktavě bude klopýtat... pravidlo proroctví, jež v kúmské věštírně v Kampánii vyslechl Claudius, kulhavý, nahluchlý a koktavý vnuk Marka Antonia a prasynovec císaře Augusta. Claudiovy nevšední osudy podivnou kúmskou věštbu vrchovatě splnily: Po léta záměrně zveličoval své tělesné nedostatky a předstíral hlupáka a díky tomu - všemi odstrkovaný a opovrhovaný - neuvázl v záludné spleti vzájemných vztahů zpupné, morálně rozvrácené římské nobility, nestal se obětí krvavých intrik své kruté báby Livie, přežil hrůzovládu svého strýce císaře Tiberia i svého šíleného synovce císaře Caliguly, až nakonec - v roce 41 našeho letopočtu - ho náhoda vyvedla z ústraní a byl proti své vůli prohlášen prétoriánskými gardisty císařem.
více informací