Impossible portraits of Gutta / Nedostižné portréty Gutty

Roku 1892 do Prahy přicestovala skupina takzvany´ch dahomejsky´ch Amazonek, které měly na Střeleckém ostrově lokálnímu publiku předvádět způsoby života v africké vesnici. Součástí skupiny byla i mladá žena jménem Gutta. Ta po pár ty´dnech zemřela a z jejího pohřbu na Olšansky´ch hřbitovech se stala mezinárodní "mediální senzace". Dva roky od pohřbu byly Guttiny ostatky vykopány a uloženy do univerzitní sbírky, jež byla později transformována do Hrdličkova muzea člověka v Praze. Zde jsou její ostatky vystaveny dodnes. Polsky´ umělec Ludomir Franczak hledá v eseji "Nedostižné portréty Gutty" zapomenuty´ příběh jorubské ženy a ptá se, jak se vztahovat ke středoevropské koloniální minulosti a k násilí, které bylo pácháno na tzv. Druhy´ch. Jak eticky reprezentovat ty, kdo byli vystavováni na tehdejších "etnograficky´ch přehlídkách", aniž bychom znovu - pouze v jiném kontextu - kapitalizovali jejich obraz? Franczak se prostřednictvím uměleckého vy´zkumu pokouší nacházet tvůrčí strategie, jejichž pomocí lze zodpovědně vyprávět příběhy těch, kdo jsou převládajícím pohledem evropsky´ch dějin opomíjeni. In 1892, a group of so-called "Dahomey Amazons” came to Prague to demonstrate the ways of African everyday village life to a local audience on Střelecky´ Island. A young woman called Gutta was part of the group. She died a few weeks later and her burial at the Olšany Cemete
více informací a parametry