Hirošima - diskuze

John Hersey líčí vzájemně se proplétající osudy šesti přeživších lidí v Hirošimě v hodinách a dnech po útoku. Přináší kroniku života mezi doutnajícími troskami plnými radioaktivity, líčí lidskost v jejích nejhorších a nejlepších projevech, je plná příběhů nezměrné obětavosti, nesnesitelné bolesti a zármutku. V pozadí cítíme otázku, zda je vyhlazovací válka – i ta s dálkově ovládanými drony, vojenskými roboty a ohromující technickou a ekonomickou převahou – oprávněná, i když snad slouží spravedlivému účelu. Co když z ní vyplývající duchovní i hmotné zlo a vybičovaná nenávist obsahuje důsledky, které daleko převažují všechno dobré, co by vítězství mělo přinést? A lze vůbec konečné vítězství takto vybojovat? Kdy budeme schopni jasně odpovědět? „Do vzduchu se zvedla gigantická mračna prachu, nebe ztemnělo… den se proměnil v noc… Zachvátila ho taková panika, že si ani nevzpomněl na přítele Macua pod troskami, a vyřítil se na ulici.“ Temnota po hirošimské explozi zůstává stále s námi. Po sedmdesáti pěti letech není lidstvo zas tolik jiné, jsme svědky smrti, ničení a zkázy na mnoha místech po celém světě. Zlo nebylo odsunuto do historie, kohokoliv z nás mohou zasáhnout zoufalé, tragické zprávy z Paříže, Tripolisu, Sýrie, Jemenu, Nigérie. Násilí je strašlivě moderní. KNIHA, JEŽ BURCUJE SVĚDOMÍ LIDÍ Vydáváme k 75. výroč
více informací