Filosofie skepse - Břetislav Horyna

Dějiny filosofie mají různé tváře. Když se s nimi seznamujeme, poznáváme zpravidla pouze jednu, obvyklou, konvenční, s decentním učebnicovým make-upem. Osvojujeme si nutně zkreslený obrázek vývoje jedné sféry myšlení v tradici evropské kultury, kde na sebe všechno navazuje, problémy a jejich řešení se předávají z generace na generaci, vždy obohacené o nové poznání. Kontinuálně se v něm rozrůstá sféra již poznaného, limity se století za stoletím posunují, a čas od času se objeví génius, který lidstvu otevře zcela nový svět. Studující filosofie jsou formováni myšlenkou síly vědění, jež se stále stupňuje a dovoluje lidem utvářet svůj rozum i své dějiny. Věří filosofii, že umí strukturovat nároky a argumenty svého teoretického a praktického vědění tak, aby odolaly všem námitkám. Věří jí, protože ji takovou poznávají, ačkoli by se měli spíše dozvídat, že je to pouhá idealizace, v níž není a ani nemůže být spolehnutí na věci zásadní nespolehlivé. Přílišná, a proto také nesplnitelná očekávání pak přinášejí tím hlubší zklamání a větší rozhořčení. Jednou z odvrácených tváří evropské filosofické tradice představuje skepticismus. Jakkoli jde o plně regulérní součást dějin našeho myšlení, patří skepticismus k nejspornějšímu dědictví filosofie. V těch dobách, kdy nebýval umlčen vnějšími, mimofilosofickými autoritami, se
více informací