Dvě tváře - Soukromý život osvětimských vrahů - Majewska-Brown Nina, Vázaná - diskuze

Ten jejich teplý, vypucovaný dům představuje neskutečný kontrast k místu, v němž pobývám, v němž nadále spávám. Nelze uvěřit, že naše světy dělí sotva několik metrů přehrazených ostnatým drátem. Nemůžu osudu odpustit, že mě poslal na špatnou stranu. Koneckonců nedokážu pochopit tolik věcí. Už jenom to, že ten její manžel, mimořádně brutální esesman, který se vrací domů v botách potřísněných lidskou krví, si hraje s dětmi a objímá svou ženu… Nejhorší věc, kterou musím dělat, je čištění jeho vysokých bot. Umazané od bláta jsou vždy cítit smrtí, zůstávají na nich její stopy, že jsou také jeho zbraní. Před očima mi vyvstává, jak jimi kope mé spoluvězeňkyně, viděla jsem to přece už tolikrát. Jeho zlost a kopance zabily nejednu z nás. A já teď pečlivě krémuji a leštím ta odporná bagančata. Nořím do nich ruku a přidržuji je mezi koleny. Mám chuť zvracet. Odér krému se mísí s pachem kůže a já si uvědomuji, že jestli se mi to peklo podaří přežít, už nikdy, opravdu nikdy nebudu čistit boty. Ann, esesmanova žena, která se právě přistěhovala do Osvětimi, se v novém domově zpočátku necítí dobře. Je vyděšená, protože ještě nikdy svého milovaného Hanse neviděla tak unaveného. Nabývá přesvědčení, že jeho práce musí být skutečně těžká a vyčerpávající, protože její muž je podrážděný. Nejvíc ji trápí to, že jí nec
více informací