Dva roky v hajzlu - Lubomír Větříšek

Ostříhat vlasy, zapomenout na svobodu, opustit holky i sny. A možná přijít o život.
Devatenáctiletý Luba nastupuje k výkonu základní vojenské služby do dalekého Bakova nad Jizerou, stejně jako jeho vrstevníci, jen nerad a z donucení. Dlouhé vlasy si stihne ostříhat ještě před nástupem do přijímače a o fesťácích a neoficiální muzice raději pomlčí. Jen to milované pivko mu bude na vojně scházet! To vše je ovšem pouze předehra. Píše se rok 1983 a všudypřítomná, nikým nekorigovaná šikana je nutným zlem. Nejednou při ní jde doslova o život.
Jak dlouho on i ostatní „bažanti“ vydrží, pokud mohou spát sotva dvě hodiny denně a musejí snášet úmorný hlad a nekonečnou ponižující dřinu a rituály? Je možné obejít vychytralé mazáky a získat na svou stranu velitele Janka? A co teprve když na vás někdo míří samopalem s ostrými? Nade vším visí otazník: z koho se pobytem v bakovské posádce stane muž a z koho naopak troska?   
–––
Vzpomínky Lubomíra Větříška na základní vojenskou službu na počátku osmdesátých let jsou mimořádným dokumentem z doby, kdy každý mladý muž musel počítat s jedinou jistotou — dva roky jeho života už navždy skončí v hajzlu. Knížka je povinnou četbou především pro pamětníky této doby, pro ty, kteří možná ještě mají doma založenou vojenskou knížku. Výjimečné ohlédnutí do časů, ve kterých se
více informací a parametry