Dukan Pierre: Muži to rádi oblé aneb Proč se přirozená krása stala tabu

Jakkoliv hluboko se vrátíme do minulosti, nikde se nesetkáme s módou štíhlosti, ba hubenosti v podobě, která by se byť jen vzdáleně podobala dnešním trendům. Naše doba není pravidlem, nýbrž výjimkou. Jak je možné, že předchozích osmdesát tisíc pokolení oblé tvary zapáleně a vášnivě obdivovalo, muži na nich mohli oči i dlaně nechat, a pak přišlo pár generací, které si tento výdobytek dovolily zavrhnout? Jak je možné, že se naše civilizace nevědomky sklání před módním diktátem, který z mužů dělá zženštilce a z žen mužatky? Muže odnepaměti na ženách přitahovaly jejich oblé tvary, bujné křivky, zkrátka obliny. Zdaleka nejde jen o „ňadra dmoucí“, ale i o magický kruh boků a stehen. Ano, „muži to rádi oblé“, a není to jejich volba. Muži jsou takto přírodou „naprogramováni“. Samčí příslušník našeho živočišného druhu tváří v tvář představitelce opačného pohlaví vnímá křivky jejích ňader, linii jejích očí a rtů, trojúhelník ohanbí a charakteristicky oblé tvary stehen a pánevní oblasti. Chce vdechovat vůni její kůže, šíje a podpaží a přímým dotykem se přesvědčit o pružné poddajnosti jejích boků a prsou. Všechny tyto signály jsou pro muže nepostradatelnými přísadami onoho čarovného biologického koktejlu, kterým je přirozená ženská krása. Oblé křivky jsou spouštěcím mechanismem a spínačem všeho, co dokáže u muže akti
více informací a parametry