Dialýza – příběhy z čekárny naděje - diskuze

Když jsem poprvé usedl do dialyzačního křesla, myslel jsem si, že můj život končí. Bál jsem se jehel, bál jsem se ticha mezi alarmy, bál jsem se, že už nikdy nebudu mít sílu psát. A pak jste přišli vy. Lékaři, kteří mi vysvětlovali, co se děje, a nikdy se neunavili odpovídat
více informací