Čtení o Josefu Váchalovi - Hana Kalínková - diskuze

Antologie Čtení o Josefu Váchalovi přináší a čtenářsky zpřístupňuje texty, které J. Váchala představují nejen jako pozoruhodného výtvarníka, ale rovněž a akcentovaně jako literáta, tvůrce autorské knihy a umělce, pro nějž byl vztah k fenoménu knihy a k četbě zásadní. Jde o texty menšího formátu: úvody, předmluvy a doslovy k novým vydáním Váchalových knih, studie, referáty, recenze a příspěvky z odborných periodik a časopisů, stati z katalogů. Rezonance Váchalových prací od počátku nebyla nijak velká, referovali o nich zejména autorovi přátelé, vesměs sami bibliofilové, sběratelé, např. E. Pacovský, A. Laurin, S. K. Neumann, R. Medek, A. Procházka. To do značné míry platilo i v letech dvacátých a třicátých: i tehdy jeho knihy a texty znala hrstka zasvěcených, psali o něm např. S. Bouška, B. Beneš Buchlovan, A. Sáňka a M. Helcelet či K. Dyrynk, výtvarníci R. Adámek, F. Kobliha a J. Konůpek, opakovaně také J. Pečírka. V roce 1947 vyšly dva sešity Záznamů o díle Jos. Váchala, v r. 1948 si k Váchalovu dílu nanovo nalezl cestu J. Karásek ze Lvovic. Poté se na dlouhou dobu se ztratilo povědomí o Váchalově díle. To se pomalu začalo měnit od šedesátých let, skutečný návrat do dějin výtvarného umění započal od počátku let devadesátých. Odráží se to i v textech o Váchalovi. V padesátých letech lze registrovat několik regionálních výstav a odkazů na n?
více informací a parametry