Bídníci

O chudobě se dobře diskutuje. Doopravdy ji ale vidět nechceme.  Měli se víc snažit. Jsou líní. Bez zájmu o vlastní rozvoj. Chybí jim vzdělání. Tyto a spoustu podobných vět si o sobě mohou vyslechnout nezaměstnaní a chudí lidé všech vyspělých demokratických společností. Včetně rodičů německé novinářky Anny Mayrové, která si podobných řečí zažila až dost. A to i od lidí, od nichž by čekala větší pochopení. Dříve se za svůj původ i nezaměstnanost rodičů styděla, dnes už svůj postoj změnila. Uvědomila si, že společnost potřebuje obraz chudých a neschopných, aby se všichni ostatní mohli cítit dobře, aby si mohli blahopřát, že v životě uspěli. V nekompromisní a úspěšné knize Bídníci se Mayrová vůči této společenské potřebě vymezuje a zkouší si představit svět, který se obejde bez obrazu neúspěšných.  ––– Energická a razantní kritika útlaku a hanby, esej o smutku a rozpacích nezaměstnaných. Mayrová skvěle vyvažuje rovinu vyprávění o vlastní rodině a zkušenostech se společenskou reflexí. — Die Presse   Mayrová odmítá pozici oběti i hlasy, které uznale pronášejí, že se z té díry vylízala. Jednak nebylo z čeho se vylízat, protože ji rodiče milovali stejně, jako své děti milují bohatší rodiče. A jednak se z ničeho nevylízala. — Tereza Matějčková, filozofka
více informací