Armáda 14 - Československé tanky v první fázi západního tažení 1940 - Aleš Binar

Dějiny druhé světové války psala řada skvělých vítězství – a na straně druhé i množství ostudných porážek. Oba tyto přívlastky více než výstižně charakterizují první fázi bitvy o Francii na jaře roku 1940. Zhroucení obrany a pozdější potupná kapitulace zasadily francouzské společnosti ránu, před níž bledne i československý „mnichovský“ komplex. Naopak úspěch, kterého dosáhla vojska nacionálně socialistického Německa, byl nejdůležitějším momentem druhé světové války; zcela převrátil mocenský řád v Evropě a umožnil nacistickému režimu rozvíjet svou agresi, jak dovnitř, tak navenek. Podíl na německém vítězství mělo paradoxně i Československo, byť zcela nezamýšleným způsobem, a především v rozporu s jeho existenčními zájmy. Po jeho okupaci na jaře 1939 totiž německá branná moc (Wehrmacht) ukořistila množství vojenské techniky, mezi nimi i lehké tanky vz. 35 a vz. 38, kterými vyzbrojila své tankové vojsko. Z tanků vz. 35 a vz. 38 však zcela záměrně nebyly budovány žádné vyšší jednotky, které by byly tvořeny pouze těmito stroji (viz kapitolu II); to znamená, že na jaře 1940 byly nasazeny nejen společně s další obrněnou technikou, ale též s ostatními druhy vojsk a sil německé branné moci. I proto, jak bude dále detailněji rozebráno, neexistuje žádné střetnutí či žádný manévr, na kterém by měly československé tanky výhradní pod?
více informací a parametry