Tomáš Klus Pane Bože, za co? - Čermák Petr - diskuze

Před pěti lety se znenadání objeví jeden neobyčejně obyčejný kluk. Na první pohled si jen tak brnká na kytaru, jako by si s ní povídal. Zpívá, co zrovna cítí. A tak nejen autor knihy si v duchu říká něco ve smyslu - panečku, tak tohle má šťávu a přirozenou lehkost, styl, a hlavně smysl a odvahu, slova jsou o něčem. A dnes je Tomáš Klus obdivován napříč generacemi, stal se naším nejpopulárnějším a nejúspěšnějším zpěvákem! Člověk si možná najednou vybaví opravdové hudební symboly. Osobnosti, nikoliv zcela nepodobné, které kdysi také stály na úplném začátku, stejně jako nový hrdina, folkový zpěvák původem z Třince. Klus, dnes celkovým výrazem poněkud jiný než Karel Kryl či Jaromír Nohavica, s nimiž ovšem Tomáše často a svéhlavě srovnávají, se spíše podobá jakémusi mladému českému Bobu Dylanovi, nepochybně nejpozoruhodnějšímu písničkáři všech dob. A vůbec s ním nemá společné jen květnové zrození. Tomáš Klus podobně jako Dylan, rebel s kytarou a tvůrce velkých myšlenek, vyzve symbolicky hned zpočátku tvůrčí cesty své vrstevníky, aby se nestali "generací bezejmenných". Mladý zpěvák postupně dosahuje úspěchu docela fantastického, a hlavně šokujícího pro zaručené experty. Nejen mladí, ale s nimi i pomalu půlka Česka si společně z jeho avantgardní skladby "Pánubohudooken" notuje: "Za co, Pane Bože, za co?". Jako jeden z mála písničkář
více informací