Revolver Revue 128

Revue o literatuře a výtvarném umění.

"Stan řeky je stržen; poslední prsty listí / se drží mokravého břehu, kloužou po něm. / Vítr neslyšně křižuje zahnědlou zem. Nymfy jsou pryč." Pro letošní rok, kdy uplyne sto let od vydání básnické skladby T. S. Eliota Pustá země, připravil Petr Onufer její nový překlad. Ukázku z něj provází rozhovor, v němž Marek Vajchr hovoří s překladatelem o tomto přelomovém díle modernistické literatury a jeho českých převodech v kontextu dneška. Martin Pokorný pak ve své eseji kromě jiného konstatuje: "Elementárním tématem Pusté země je sakralita. Snad žádná jiná báseň nespojuje tak ostré vědomí nezbytnosti sakrálního světa či sakrální dimenze s tak hlubokou, principiální pochybou o její dostupnosti." Jakub Guziur představuje Roberta Laxe, amerického básníka židovského původu, mimo jiné básní "said the sea". V ní neobvyklá forma "vertikalizace veršů […] pobízí čtenáře k soustředěnosti a usebrání, čemuž napomáhá opakování, obměňování a občasné střídání obrazů a pomalý, avšak výrazný rytmus připomínající inkantaci". Způsob, jakým Lax psal, souvisí s tím, jak žil - mnoho let v ústraní na řeckých ostrovech, kde ho "obklopovaly ty nejzákladnější, mythické prvky: obloha, moře, země, skály, hory, vítr… Jejich proměny a dynamické vztahy vnímal jako přirozené obřady prozrazující působení u
více informací a parametry