Průsmyk běženců

Druhá kniha Gurama Odišarii je logickým pokračováním románu Prezidentův kocour. Odhaluje veškeré děsivé reálie šílené a dnes již téměř zapomenuté války, která se v Abcházii před více než pětadvaceti lety odehrála. Autor při psaní vycházel ze zcela reálných faktů a popisuje obrovské osobní tragédie zcela konkrétních lidí. Řízením osudu se totiž sám ocitl přímo v epicentru událostí. Společně s dalšími běženci, kteří utíkali před etnickými čistkami hlavně z přímořského města Suchumi údolím řeky Kodori přes průsmyk do centrální Gruzie, sám strastiplnou cestu zdolával a přitom si dělal poznámky, které teď tvoří kostru celého příběhu. Pro uměleckou fikci tu prakticky nezůstává místo a jde tedy o dílo v nejpravějším smyslu slova dokumentární a do jisté míry i dílo autobiografické. Z 525 tisíc původního předválečného obyvatelstva Abchazské autonomní republiky, patřící ke Gruzii, se jich v jediném okamžiku 300 tisíc proměnilo v uprchlíky. Drtivou většinu těch, kteří byli nuceni opustit rodný kraj, tvořili Gruzíni, kteří tam žili po generace. Mezi uprchlíky byli ale i Židé, Řekové, Abcházci, Rusové, Arméni a další. Nemělo by se také zapomínat na to, že v letech 1992-1993 bylo zavražděno více než 20 tisíc civilních obyvatel Abcházie, převážně etnických Gruzínů. Existují důkazy, že šlo o systematické likvidování civilistů s
více informací a parametry