Portugalské sonety - diskuze

Z komentáře Jiřího Kutiny k původnímu LP albu vydanému v Supraphonu v roce 1975 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: Vystupujeme-li na nádraží ve Florencii a před očima se nám objeví obrysy známých věží a kupolí, myslíme na Giotta, Michelangela, Leonarda da Vinci a ostatní velikány italské renesance a sotva vzpomeneme, že v tomto městě umělecké krásy a historických památek spí svůj věčný sen daleko od vlasti i autorka "Portugalských sonetů" Elizabeth Barett Browningová. Básnířka, jejíž útlý svazek veršů mizí z knihkupeckých skříní a pultů vždy během krátké doby po novém vydání českého překladu. Můžeme se ptát, co přitahovalo Antonína Klášterského, Františka Baleje, Vladimíra Holana a Hanu Žantovskou, která se u nás o poznání díla a životních osudů anglické spisovatelky nejvíce zasloužila, k překladu sonetů a čím je právě toto dílo blízké novým a novým generacím, i když se jinak ve svých názorech na poezii v průběhu desetiletí mezi sebou značně lišily. Odpověď je jednoznačná. Je to téma lásky, které vždy nejsnáze překonává dálku staletí a rezonuje stejně silně v srdcích nově přicházejících pokolení...V čem tedy tkví zvláštní přitažlivost milostných sonetů E.B. Browningové? Především ve skutečnosti, že čtenář cítí hluboký básnířčin prožitek lásky i boj za trvalý svazek, že čtenář tuto citovou oblast cítí, a
více informací