Pásmo

Z komentáře Adolfa Kroupy k původnímu LP albu 1 18 1483 "Guillaume Apollinaire Pásmo" vydanému Supraphonem v roce 1974 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: ..."Veliký Guillaume, bez kterého by nebylo poezie dvacátého století a jehož díla mají pro poezii takový význam jako pro život lidstva objevení parního stroje a elektřiny" (V.Nezval)...dlouho sdílel tulácký život s matkou Olgou de Kostrowitzkou, která provázela mecenášského přítele, pohybovala se kolem heren a marně doufala, že zbohatne. Když mu bylo devatenáct, dostala se rodina - zcela bez prostředků - do Paříže. Dělal námezdního spisovatele pochybnému fejetonistovi, spolupracoval na knize profesora tance a dobrého chování a konečně, v květnu 1901, se dostal jako soukromý učitel francouzštiny do šlechtické rodiny, která žila v zámečku Neu-Glück v Porýní. Krajina a její lidé si ho podmanili. Četl německé romantiky, psal básně; něco málo z nich mu vyšlo. Dal se na pouť do Kolína nad Rýnem, do Berlína, do Drážďan a v roce 1902 se dostal do Prahy. Povídka Pražský chodec a desítka veršů v Pásmu svědčí o jeho okouzlení. Přes Vídeň se vrátil do Neu-Glücku a v srpnu do Paříže. Uchytil se v bance, pronikl do časopisů a revuí a získal přátele: Forta, Jarryho, Jacoba, Cendrarse, Picassa, Bracqua, Matisse, Chagalla, Légera, Celníka Rousseaua. Byl všude, kde se něco nového rodilo, inspiroval a nechával se inspirovat.
více informací