Ex archivis ecclesiae II - Adéla Šmilauerová

V prosinci 2018 uplyne sto let od ustanovení Českobratrské církve evangelické, uskutečněné v emočně vypjaté době. Představitelé tehdejší Československé republiky řešili problémy a otázky, spojené se vznikem republiky. Radost z konce války i jistý pocit zadostiučinění nad rozpadem habsburské monarchie, který pociťovala velká část obyvatelstva českých zemí, byl bohužel zastíněn velmi špatnou ekonomickou situací i příchodem tzv. španělské chřipky, která si vybrala cenu nejvyšší u mnohých osob. Přesto bychom nenašli v našich novějších dějinách lepší okamžik pro opětovné spojení českých evangelíků. S autory příspěvků poodhalujeme cestu, kterou museli čeští evangelíci před svým opětovným spojením projít. Úvodní příspěvek nás zavede na Jičínsko, kde se v první polovině 18. století odehrály dva výrazné případy stíhání tajných nekatolíků. Následující texty pak sledují dění kolem tolerančního patentu na Prosetínsku, potíže s výstavbou prozatímní modlitebny v Praze na Vinohradech, vliv české reformace na evangelickou liturgii po Tolerančním patentu, dlouhou cestu ke zřízení a dostavění Husova domu v Praze či uvěznění českých bohoslovců za účast na Husových oslavách v Ženevě roku 1915. Závěrečný text je věnován dlouholetým snahám o spojení českých evangelíků od dob tolerance až do generálního sněmu, konaného v prosinci 1918, na k
více informací a parametry