Estetika udržitelné architektury

Výstava „Estetika udržitelné architektury“ v Galerii Jaroslava Fragnera (Praha 2020), kterou tato publikace doprovází, přibližuje vývoj této problematiky po roce 2008, kdy se zde konala obdobně zaměřená výstava „Zelená architektura.CZ“. Více než 60 příkladů českých i zahraničních realizací tentokrát zahrnuje širší spektrum uplatnění principů udržitelnosti, a to v několika kategoriích: stavby pro bydlení individuální i hromadné; budovy školní, komerční, průmyslové; veřejné prostory a krajinářské návrhy; nové využití brownfieldů; velké urbanistické celky. Společným záměrem je ukázat, že principy udržitelnosti lze zapojit do celku díla jako jeho integrální součást, která se neuplatňuje na úkor estetických kvalit stavby. Úvodní teoretické studie se tématu věnují z různých úhlů pohledu. Petr Kratochvíl se ve stati „Firmitas, utilitas, venustas a udržitelnost“ zabývá otázkou, do jaké míry a v jakém smyslu máme udržitelnost chápat jako specifický rys architektonického díla, nebo zda je samozřejmou podmínkou každé dobré architektury. Hans Ibelings ve stati „It Is Time For a Global Warming History of Modern Architecture” dovozuje nutnost nové interpretace vývoje architektury, která by více brala zřetel na architekty a díla reagující již v minulosti na negativní environmentální důsledky civilizačního vývoje. Stať Jana Tywoniaka „Budovy jako součást
více informací a parametry