Dovolená v Dubaji - Šimeček Filip

Antonín si přehrával v hlavě svůj poslední vyhazov. Byl přesvědčen, že kdyby jednal jinak, svědomí by mu omotalo jeho vlastní střeva kolem krku. Ale co to dnes znamená? Jednat správně.  Má to nějaké objektivní opodstatnění? Žijeme přece v postmoderním blobu relativnosti. Má vůbec v dnešním volnotržním koncentráku konzistentní vnitřní postoj nějakou hodnotu?, přemítal Antonín v duchu. Celá katederní porada jako kdyby se udála včera.

„Vážení kolegové. Dostáváme se k poslednímu bodu. Jak jistě víte, za týden pořádáme každoroční blok autorského čtení Po stopách Vladislava Vančury. Organizace je v podstatě podchycena,“ poškrábal se vedoucí katedry na bradě.

Několik zainteresovaných doktorandů na sebe významně pomrklo. Asi už čekali, jaké téma zazní. Nikdo však nepředpokládal hlubší konflikt.

„Jak jistě víte, blízko literární kavárny se nachází lokalita ehm... nepřizpůsobivých občanů.“

„Cigošů prostě,“ zařval neomaleně jeden z odborných asistentů a dodal cosi o zbytečné politické korektnosti.

„No, Romů, ano,“ vděčně ocenil řečník upřesnění a pokračoval.

„Zkrátka stojíme před problémem. Akce je veřejná, ale samozřejmě nikdo z nás nechce, aby se tam producírovali řekněme cigoši. Loni tam studentovi ukradli peněženku, já prostě chci, aby ten průběh
více informací a parametry