Děvčátko Momo a ukradený čas - diskuze

Jsou věci, které potřebují čas… A nesmírně. Tik tak, je to tak. Ještě že v jednom kamenném italském divadle žije Momo, holčička s nádhernýma očima a se srdcem na dlani, která umí druhým báječně naslouchat. To každý nedovede. Někdo spíš popřává sluchu úlisným šedým pánům velícím vše uspěchat a vůbec se pořád někam štvát, aby se ušetřené vteřiny, minuty, hodiny a dny daly v budoucnu investovat. A do čeho? Kdoví, co mají ti lumpové za lubem – jenže Momo jim zkříží plány. Pomůžou jí želva Kasiopeja a Mistr Hóra z domu Nikdenení v ulici Nikdynebyla? Symbolická pohádka vypráví o uhrančivé dětské nevinnosti a smyslu času, který je lidem vyměřen. O jeho veličinu se sice v žánru fantasy svádějí bitvy už od chvíle, kdy z něj Einstein učinil středobod vesmíru, ale dosud ho v beletrii nikdo neuctil vroucněji než děvčátko stvořené v představivosti Michaela Endeho. Tik tak, ne jinak. Jen poslouchejte… „Úchvatné podobenství vyladěné jak švýcarské hodinky. Člověk jen zírá, jak je to prosté, a zároveň se mu chce plakat dojetím.“ – Süddeutsche Zeitung „Uběhlo už čtyřicet let, ale přehlédnout se to nedá. Prorocká alegorie o tom, jak moderní technologie dělají přesný opak toho, co hlásají. Místo aby nás obohatily o čas, který můžeme radostně strávit spolu, ve skutečnosti nám ho kradou.“ The Atlantic „Pět hvězdiček. Překrásný, hlubok
více informací a parametry