Bílý klaun

Bílý klaun - sbírka fejetonů a jiných krátkých textů Lenky Procházkové. Mnohé z nich spisovatelka publikovala v novinách a časopisech. Další vycházejí v tištěné podobě poprvé. Od chvíle, kdy se autorčiným zásadním tématem staly takzvané církevní restituce, se totiž její kritické články objevují už jen na internetových serverech. Snadno zapamatovatelná tvář a hluboký hlas Lenky Procházkové zmizely i z veřejnoprávní televize. Také natáčení filmu o Janu Masarykovi, k němuž zpracovala scénář, bylo Českou televizí odloženo. Spisovatelka hodnotí situaci lapidárně: „Já jsem začínala v samizdatu, takže jsem si odpočátku zvykla psát svobodně, bez cizí nápovědy. A pokud je dnes upřímnost opět vnímaná jako hřích, není to pro mě žádná nová zkušenost a ani nová křižovatka. Zkrátka v tom 'hříchu' setrvám.”Texty obsažené ve sbírce Bílý klaun jsou důkazem toho, že jejich autorka (dcera spisovatele Jana Procházky) převzala otcovo krédo, že politika má být pro každého a že: Nic není ztraceno, dokud to nevzdáme my sami... Kniha obsahuje i znění archívních dokumentů (trestní oznámení na členy vlády Petra Nečase i na kardinála Dominika Duku a dopisy odeslané papeži Benediktovi a papeži Františkovi). Lenka Procházková (*1951)publikovala své první prózy v osmdesátých letech v samizdatua v exilových vydavatelstvích (Růžová dáma,
více informací