Mohykáni

Když pršelo, namaloval na zeď deštník. Ptal jsem se ho, proč tu je, aon se ptal, proč jsem tu já. Mohykáni jsou knížkou o hledání identityv novém prostředí. Postavy z minulosti a současnosti spojuje zvýšenácitlivost a z ní vyplývající nepraktičnost a outsiderství. Vypravěč se do svých hrdinů vciťuje a snaží se pochopit, co je pod povrchem jevů.Ze severních Čech se přes bariéru uplynulého času autorovi otvírámilovaná jižní Morava. Řeka u Tvrdonic se proplétá v čase dětství lužními lesy, kde kuňkají žáby, bzučí komáři a míhají se ještěrky a kde strýc František nahodil udici pytlačku. Kuchyně vesnického stavení, babička, králíci a pan pes rámují krajinu prvotního okouzlení, ale i vracejících se výčitek, puberťák neví, co může způsobit. V dalších impresích probleskují životní strasti strýce Františka, válka, ztracená láska Anežky a padesátá léta. Křiklavej strejda byl původně poštmistr, později cihlářský dělník a svérázný keramik... Nostalgická část knížky barvitě vykresluje příběhy vesničanů, kteří se navzájem znají a po generace žijí v symbióze s vinicemi, řekou a přírodou kolem. Kontrapunktem balady o jižní Moravě je výpověď o komunitě vlasatců,kteří se scházeli v zastrčené liberecké hospodě U Krákory, kam unikali na přelomu 70. a 80. let z radostného budování reálnéhosocialismu. Nevíme, odkud kdo přišel a čí
více informací a parametry